Rakousko, Itálie – dodávkou po Evropě (1.část)

Už pěknou řádku let jsem si přál projet kousek Evropy. Spojit zajímavá místa s fotografováním a tak nějak si udělat zajímavou dovolenou opravdu po svém. Neříkám, že se o to nesnažíme vždy, ale většinou nás něco na “dovolené“ limituje – termíny příletu a odletu, domluvená ubytování na přesný den (někdy i přesnou hodinu), vrácení a půjčení auta na určitých místech.
Loňské volno z práce jsme zužitkovali jinak. Zpětně musím říci, že jsme nebyli na dovolené – jeli jsme poznávat a to je rozdíl.

A přitom ta naše cesta začala tak docela nevinně – v únoru 2018 jsem odvezl Márovi auto do servisu. To je logika, co? No a tam se mi svěřil o své dodávce, kterou předělali na obytnou a jezdí si v ní zalyžovat do Rakouska na víkendy. “Takže to má i topení?“, zeptal jsem se. “Jo. Má to všechno co potřebuješ – ledničku na plyn/elektriku, nezávislé topení, vařič, dvě baterie, totálně pohodlnou postel a spousta úložného prostoru.“ Takže dopravní prostředek po Evropě by jsme měli. Teď už jenom vymyslet kam se vydat. Na konci veškerého povídání, přidám kompletní mapku s místy která jsme navštívili.

Varianty byli následující (a já jen doufám, že v blízkém budoucnu absolvujeme i ty ostatní cesty):

No a nakonec vyšla varianta číslo…5 – Rozhodli jsme se vyjet přes Rakousko, do Italských Dolomit, navštívit Benátky a hlavním cílem bylo spatřit Matterhorn.

V dnešním článku vám chci popsat začátek naší cesty, přihodit užitečné rady a samozřejmě vás poslat do křesel svými fotkami (egoooo!) co jsme si ze 14ti denního putování přivezli.

---

Ještě než rozeberu jednotlivé dny mám pro Vás dvě informace před samotným čtením:

---

A jde se na to.

 

Výjezd se úplně podle plánu nezdařil. Namísto v 8 jsme vyráželi až ve 12. Sžití s Márovo půjčeným autem nám trvalo jen chvíli a po cestě nás brzdila spíš špatně nastavená navigace.

První zastávka byla původně naplánovaná na ferratu Drachenwand Klettersteig u jezera Mondsee. Vlivem zpoždění jsme ale věděli, že ferratu rozhodně nestíháme. V rychlosti nás napadl západ na Schafbergu ale bylo problematické dostat se po západu dolů. Takže jsme dali akorát rychlou zastávku u Wolfgangsee s krásně průzračnou modrou vodou – z té čisté vody jsme byli opravdu překvapení, ale věděl jsem že naše další zastávky u jezer budou podobné :-D.

Naše první spaní v dodávce jsme naplánovali v Hallstatu :). V září připomíná nádhernou vesničku duchů. Potkáte tady akorát Japonce. Prošli jsme si noční vesničku a našli si místo na spaní asi 500 metrů od centra Hallstatu.

Ráno jsme se přesunuli na parkoviště nad Hallstatem – parkování jen 90 minut od 8:00 do 20:00 večer. Vzhledem k tomu že jsme tam přijeli v 6 ráno, ceduli jsem neřešil.. Je to takové malé parkoviště na které se dostanete z první odbočky v tunelu. Snadno ho přejedete – já jsem se jednou nazpátek otočil :-).

V Hallstatu a dalších místech co jsme byli je hodně zákaz dronů. Je vidět jak se drony v poslední době rozmohly a zároveň jaké jsou s tím problémy.

Po východu jsme se přesunuli na parkoviště kousek od Hallstatu, kde jsme dospali hodinku, dvě a vyjeli směr Gosausee a pak jsme si dali výlet k hornímu jezeru Hinter Gosausee.

 

U spodního, většího jezera vede lehká ferata. Je jednoduchá, celou dobu jištěná a půlku cesty lezete kousek nad hladinou. Pravdou je, že jste sami o sobě atrakce, protože lezete kousek nad a pod turistickou stezkou.

Výstup k Hinter Gosausee trval něco přes 4 hodiny. Všechno musím v horách přepočítávat trochu jinak.

Rakousko jsme docela rychle opustili a směřovali jsme fotit západ k jezeru Lago di Braies. Že je to turisticky narvaný místo jsem věděl, ale neumím si to představit v hlavní letní sezóně. Lago di Braies jsem si nafotil při východu, při západu a v noci. Vždy a všude jsme narazili na lidi. Ráno bylo vypáskováno na břehu asi 12 fotografů, večer rovněž a v noci – tři podivíni, co mi kazili fotku čelovkami. Není se čemu divit, že je tu pořád narváno. Zde totiž vznikají přesně takovéhle kýčovky, kterou jsem fotil i já ;-).

To byl den na který asi celý výlet nezapomeneme. Štěstí co se nás chytlo vystřídalo v totální smůlu.

Vyrazili jsme na naši první ferratu u jezera Braies. Z jednoho nejmenovaného webu jsem se dozvěděl o velmi náročné cestě k ferratě, zato velmi krátké a lehké ferratě. Dejte si pozor, ono v 6 ráno když jste hezky rozespalí si snadno spletete název “ferrata” a “ferrara”. Takže jsme vyšli směr “ferrara Braies” po cca 2 hodinách, kdy jsme měli dojít k “ferratě” jsme stáli dole v údolí a věděli jsme, že jsme špatně – pech číslo 1. Nahoru stejnou cestou se nám nechtělo, tak jsme si řekli, že někoho stopneme, nebo dojedeme k jezeru zpátky autobusem. Řekli jsme si 10 aut a pak jdeme na bus. 7. auto nám zastavilo – antipech číslo 1.

Pokecali jsme si s paní z Londýna a nejspíš přítelem z Frankfurtu, popřáli jsme si hezký den a vyrazili jsme znova na ferratu. Ferrata nebyla nikde značena a rozhodovali jsme se jestli vyrazit cestou vlevo, nebo vpravo. Vyrazili jsme cestou vpravo. Rovnou říkám, že to byl pech číslo 2.

Nicméně jsem začali stoupat do hor nad jezerem kde jsem si užili krásné výhledy, ale taky 4 hodinový výstup nad jezero na sluníčku. Jsem z toho slušně spálený v obličeji, ale to je u mě takový standard.

No abych to zkrátil, tahle cesta byla docela velkou oklikou k ferratě a co přišlo na konci vás trochu uzemní. Nakonec jsme k lehké ferratě šli přes 5 hodin. Výhledy byly neskutečné, to byl náš jediný doping, díky kterému jsme šli dál a neotočili to zpět k jezeru. Pravda, ještě chleba s paštikou a plechovka 12ky, která v té výšce chutná tak nějak, jinak ;). Když jsme přelezli hřeben, otevřely se nám pohledy na druhou stranu – hele Tre Cime! Minulý rok jsem byl v téhle oblasti fotit a strašně mě ohromila!

Fotky a povídání z Tre Cime samosebou najdete tady a nebo v kategorii cestopisy.

V půl 6 jsme se dostali k rozcestí kde začínali dvě ferraty. Jedna dolů – lehká. Druhá na vrchol na který jsme chtěli původně jít. Čas nám ale nedovolil vylézt nahoru. Do údolí zpět k jezeru to bylo cca 1,5h podle ukazatele.
Pech číslo 3 přišel hned po pěti krocích z hřebenu do ferraty, kde jsme zjistili, že celé údolí je pohřbené pod hromadou suti. Ferrata nikde nebyla, žádná lana, žádné záchytné body. Jít zpět by znamenalo dalších 5 až 6 hodin cesty.

Takže jsme riskly opatrný sestup do údolí kde by jsme se napojili na červenou stezku, která vede zpět k Lago di Braies. Sestup kamennou klouzavou sutí trval hodinu. A to jsem byli teprve v půlce cesty. Samozřejmě i ta červená turistická byla zničená od sesuvu půdy a cesta dolů nebyla vůbec žádný med. Opravdu ke konci šlo stranou veškeré focení a prioritou byl bezpečný návrat do údolí. V místě kde má být lávka a kde je pod vámi nějakých 900 metrů strmý sráz se překonává opravdu špatně, bez jištění. Nenapadlo nás, že budeme potřebovat čelovky když vyrážíme na “lehkou ferratu” ve 12 hodin. Nakonec jsme nejhorší úseky zvládli ještě za světla a k jezeru jsme došli za šera. Takže si dejte pozor a až budete u jezera Braies hledat cestu 58 ujistěte se, že je opravená. Bohužel z druhé strany co jsme šli mi, žádné ukazatele a upozornění nebylo.

Chtěl jsem ještě něco natočit u jezera, ale byli jsme totálně vyřízený. Najedli jsme se, přejeli k Lago d’ Antorno a šli jsme spát.

Ráno proběhlo opět focení východu u tohoto jezera a ještě jsem si přeběhl na druhou stranu vyfotit údolí. Vypadalo to nadějně na mlhu, ale nakonec z toho nic nebylo.

Po předchozím dni jsme přesunuli veškeré aktivity na další dny, protože jsme nemohli sejít ani schůdek z auta ven :-D. No nic, takže co s načatým dnem. Sjeli jsme do údolí do městečka Cortina d’ Ampezzo, je to fakt hezká vesnička, v zimě je tu plno lidí na horské radovánky.

Přes léto půjčují elektrokola, koloběžky a je to oblast s nejhustšími ferratovými cestami. Fakt jsme ale po včerejšku neměli náladu na další “skvělou” ferratu :-D. Naplánoval jsem jí na další den. Ale to vám povím až v další části článku. No a jako správní čecháčci jsme si našli kemp, hodili zadarmo rychlou sprchu a jeli zas do hor.
Dneska byla v plánu návštěva dalšího jezera – Lago di Sorapis. Cesta nahoru nebyla obtížná, až na dva – tři úseky. Místy byla jištěna ocelovým lanem a zpevněna schůdky.

Ale ty výhledy celou cestu… ty výhledy. Podívejte se sami.

Stezka k jezeru trvala zhruba 1:50, zjistili jsme, že od plánovače map jsme rychlejší většinou o půl hodiny. Z fotek jsem věděl, že se jedná o jedno z nejhezčích jezer co bylo v našem plánu a chtěl jsem toho využít ze dvou důvodů. Jeden vám neřeknu, ale poznáte nejspíš z fotky. Druhý důvod byl západ nad tímto jezerem. Po cestě jsem ale změnil názor, protože cesta za tmy dolů posledním úsekem před cílem by byla trochu risk.

Dali jsme si večeři, udělali pár fotek a mastili jsme zpět dolů k autu.

Večer jsme zakončili na tichém parkovišti u lanovky Rio Gere, kde jsem naplánoval na další den ferratu Ivano Dibona. To je pro dnešek všechno! Doufám že jste si užily fotky, stejně tak jako mi první část naší cesty. Podívejte se na mé další články.

2. Hallstat – Souřadnice pro spaní: 47.5512436N, 13.6398969E
3. Hallstat – Zákaz dronů.
4. Gossausee – Lehká ferrata u spodníha jezera. Cesta k hornímu jezeru cca 4h.
5. Lago di Braies – Na ferratu cestou č.58. Pro přespání je lepší zaparkovat k večeru na vzdálenějším parkovišti. 
6. Vždy se informujte o stavu ferrat v dané oblasti.
7. Lago d‘ Antorno – souřadnice kde lze přespat: 46.5940217N, 12.2635806E
8. Cortina d‘ Ampezzo – kemp kde se lze osprchovat při trochu šikovnosti zadarmo: 46.5161792N, 12.1359028E
9. Lago di Sorapis – výchozí bod k jezeru: 46.5561067N, 12.2046103E
10. Spaní kousek od Lago di Sorapis: 46.5513111N, 12.1907700E